Oblečte starý beton do nového šatu

Panelákový balkon, schodiště rodinného domu, stará vykachličkovaná koupelna a podlaha v dílně či kotelně – všechny mají cosi společného. Po letech používání začíná být jasné, že beton ze kterého jsou zhotoveny nevypadá nejlépe. Přestože by se patřilo obnovit jejich zašlou slávu dlažbou nebo dřevěným obkladem, přece jen se nám do takové investice příliš nechce.

Co byste řekli k řešení, které se obejde bez velkých výdajů a placení řemeslníků? Pokud jste dosud nepomýšleli na použití barvy, pokuste se s námi nahlédnout do starého rodinného domu, kde se většina oprav odbaví se štětcem nebo válečkem v ruce. Dnes už není pravidlem, že každé natírání nese trpkost zápachu a dlouhého vyčkávání k zaschnutí barvy.

Schody, které vyšly z módy
Možná ho máte ve svém rodinném domku i vy. Schodiště z broušeného betonu nevypadá vábně. Zažloutlé, s nejasnou kresbou drobných kamínků připomíná více zanedbanou budovu státního úřadu nebo kasáren než útulný příbytek, do kterého se s radostí každý den vracíme z práce.

Přestože bylo v době výstavby atraktivní alternativou k surovému betonu a tuctovým kachličkám, dnes má už své nejlepší roky dávno za sebou. Můžete ho drhnout celé hodiny, svoji neutrální šeď už nikdy neukáže. Nejlepší by bylo ukrýt jej pod nové schodnice z masivního dřeva.

Jakákoliv snaha o svépomocné řešení však selže ve chvíli, kdy začnete schůdky přeměřovat metrem. Každý z nich je jiný, všechno se jeví být složité. A nahlédnete-li do ceníků řemeslníků, zakroutí se vám hlava. Přece jen existuje řešení, které není nad možnosti vaší peněženky a dovednosti vašich rukou.

Příprava zajistí dobrý výsledek
Je to práce, kterou zvládnete dokončit za jediné odpoledne. Na začátku jsou nepěkné schody, na konci září vynovené schodiště, které vypadá právě tak dobře, jako by ho za sebou zanechali zruční řemeslníci. Všechny plochy, jako by se slily do souvislé šedé plachty se sametovým odleskem. Na pohled připomínají více voskový povrch než jakoukoli barvu. A právě v tom spočívá úžasný pocit z malé interiérové ​​přeměny.

Začátek je jednoduchý. Vzít do rukou špachtli a seškrábat vše, co unikalo pohledu po celá léta. Někde se najdou zbytky stavebního lepidla nebo malty, jinde je vidět france barvy či zbytky stěrky. S mnoha si poradí dobře nabroušená špachtle s pevnou čepelí. Tam kde to jde hůře, přidá se pár úderů kladiva a po chvíli jsou všechny schody hladké.

Chvilku potrvá, než se proškrábete až ke stěnám, aby měl každý schod pevně ohraničené rysy. A pokud se k tomu přidají staré zrezivělé skoby, které kdysi držely tyčky nad kobercem, přijde i na jejich trhání kleštěmi. Jakmile však vysavačem pohltáte všechen ten drobný nepořádek, víte že jste na správné cestě.

Barva se s mastnotou nesnese
Moderní barvy pro domácnosti jsou bez zapáchajících rozpouštědel – v továrnách je nahradily vodou. Balakryl Beton, kterým chceme obnovit schodiště není jiný. Lípne dokonale na broušeném betonu i keramických kachličkách, pokud mu v tom nebrání žádná mastnota.

A právě té je třeba se na schodech i podestách zbavit. To je ta chvíle, kdy se začneme přehrabovat v koupelně a garáži. Nedobré by bylo pokoušet štěstí se saponáty, které obsahují leccos. Lepší volbou je draselné mýdlo na podlahy. Rozděláte ho ve vodě a po chvíli se ze schodů stírá voda tmavá jako pozdní večer.

Mazlavé mýdlo má tolik síly, že rozpustí nánosy špíny, které se nasbíraly v průběhu desetiletí. Pár minut potrvá než beton opět proschne, tehdy je čas zajít do garáže nebo sklepa. Denaturovaný líh, technický benzín nebo aceton jsou pojistkou, pokud by přece jen cosi po mýdle na betonu zůstalo.

Bude to poprvé a naposledy, kdy se domácností přežene zápach. Nejprve na hadřík a poté přetřít schod po schodu. Napohled se nic nemění, od nynějška však začíná být zřejmé, že na schody mají všichni zákaz vstupu. Alespoň na chvíli.

Schody, které nevypadaly nikdy lépe
Malířské pásky jsou fajn pokud je třeba před barvou ochránit sousedící plochu, u schodů by to však bylo příliš zdlouhavé. Proto se nejprve všechny detaily odbaví štětcem. Pokud bude mít přírodní štětiny a šířku 25 milimetrů, hravě jím olemujete všechny schody po okrajích a přetřete všechny vnitřní rohy. Nejprve je však třeba barvu důkladně promíchat, aby z ní zmizel duhový lesk disperze. Podobný jste možná dosud v barvě neviděli, neboť v žádné nebylo tak mnoho polymeru jako v této. A to je záruka, že cosi skutečně i snese.

Štětec však není mistrem v roztírání barvy. Přestože jsou lemy šedé, přece jen v nich je vidět tahy štětin. Proto měníme štětec za váleček. Ne však ledajaký. K této barvě nejlépe zapasuje konkávní flock. Má pěnové jádro a povrch z nejjemnějšího sametu kratičkých vláken. Výborně saje barvu, ještě ochotněji ji odmačkává na schody a dokáže vyhladit tak, že po zaschnutí má strukturu jako skořápka na vajíčku. Pokud byste měli pochybnosti o tom, který to je, na etiketě má číslo 503381 a logo firmy Kana.

První nátěr je pouze rozcvičkou. Přestože je vše během minut šedé, barva přece jen prosvítá. Odhaluje kresbu betonu a všude tam, kde je plocha schůzená nebo hůře vybroušená, barva jakoby zmizela. Neutekla před mastnotou, jen se vpila do pórů. Trvá přibližně dvě hodiny, než se dá po schodech přejít v ponožkách.

Druhá vrstva je už jen bleskovkou, kdy se nátěr vyjeví v plné své kráse. Vrstvička barvy je díky válečku dostatečně silná a povrch je jednolitý. Po dvou hodinách jsou schody opět v provozu a druhý den už snesou i dupot podrážek na botách.

Popsat pocity je téměř nemožné. Ptáte se sami sebe, proč se něco podobného neudálo už před lety, vždyť ty schody vypadají naprosto dokonale. Inu, takové barvy jsme před lety neměli, schody by se ponášely více na nepovedený sokl než na pěkné dílo. Přece jen, nejde jen o odstín, ale také o lesk a strukturu barevného filmu. A ten je opravdu na jedničku.

Nátěr ve sklepě se neodedeří
V kotelně, dílně a na balkoně je to přece jen jiné. Tím se nedostalo leštěného betonu – najdeme tam jen ten obyčejný. Možná trochu schůzený, kde kulaté kamínky štěrku vyčnívají nad povrch tam, kde se vychodila jemná zrnka písku. Důležité je ovšem to, že beton je suchý a nevlhne. Jen tehdy bude na něm barva držet dokonale.

Přestože i zde je první pomocí na pěkný vzhled barva, přece jen sáhneme po jiné. Jmenuje se Hydroban a tentokrát to už bez zápachu nepůjde. Chceme, aby se nasákla do starého betonu, stmelila zrnka písku a teprve poté vytvořila film, který beton zaoděje. Dobrou zprávou je, že už nebudeme nic drhnout ani škrábat.

Začneme s kartáčováním, zametáním a vysáváním, abychom všechna uvolněná zrnka spolu s prachem dostali pryč. V prázdném sklepě či na balonu to jde rychle. Pokud jsou však zaklíněné, nějaký čas nám potrvá uvolnit si alespoň polovinu plochy, abychom mohli natírat na etapy.

Napustit a vytvořit film
První nátěr má proniknout do hloubky. Recept není žádným tajemstvím – jeden díl barvy, jeden díl ředidla S6005. Otevřít okna, trpělivě promíchat a jde se k natírání. Je jen na vás, jestli zvolíte štětec nebo váleček. Pravda je však taková, že to válečkem jde rychleji a tempo si navolíte jeho šířkou. Pokud se jedná o výběr, nejlepší bude ten, který má vlákno z nylonu. Neodere se, odolá rozpouštědlu a navíc si s takovou barvou bude rozumět.

Už první tahy válečkem ukazují, že vše se vpíjí do starého betonu s ohromnou chutí. Zatímco kamínky štěrku se lesknou vlhkou barvou, zbytek plochy je okamžitě matný. Potrvá však téměř půl dne, než se kamínky přestanou lepit a nátěr bude vyzrálý. V této chvíli už bude možné po podlaze chodit směle.

Jeden nátěr však nestačí, přestože už teď by byl beton pevnější. Druhá vrstva přichází v plné síle – bez ředění. Váleček se táhne po novém, lepkavém nátěru a za sebou zanechává film, který ukrývá beton nadobro. Vše se slévá dohromady, zůstává pouze struktura na které je vidět, že některé části podlahy jsou více vyšlapané než ostatní. Opět to zdlouhavé čekání a výsledek je na světě.

Přestože má podlaha nejednotný lesk a přichodí nutkání, že třetí nátěr by to dotáhl k dokonalosti, ve skutečnosti pro tento krok není žádné opodstatnění. Není to sice barva do salonu na vítání společnosti, v suterénu však plní své poslání znamenitě. A to iv dílně, ve které je rušno po celý rok. Už se beton nedere jako kdysi. Dalo by se pomyslet možná i na to, že by posloužila stejně dobře i v garáži.

Veranda volá po špachtli
Po dvou dobrých zkušenostech s barvami na betonu se objevují příležitosti stále častěji. Člověku přece jen dobrá zkušenost sáhne na zvyky a volá po nové příležitosti. Ta přijde ve chvíli, kdy z verandy zmizí stará PVC krytina, pod kterou je starý beton se stopami po staré lepené dlažbě. I zde by barva zajisté udělala dobrou službu.

Praskliny a nerovnosti je však třeba nejprve opravit. Není to práce pro zedníka, stačí jen špachtle a nějaký minerální tmel do spár. Lépe řečeno zbytek – sádrokartonářský tmel, sádrová malta či Unimalt s jemným dunajským pískem. Když špachtle dokoná svou práci, pak už přijde řada i na barvu samotnou.

Tmavě šedý sklep slušel, voskový lesk světle šedé rozzářil schody. Jaké jsou možnosti pro verandu? Na savém betonu to opět bude asi Hydroban. Ten se vyrábí také modrý, zelený, okrový a červenohnědý. S barvami na beton nepočítejte s luxusem tónování na míru dle vzorníku. Někteří z výrobců mají jeden odstín, jiní pět. Není to zboží, které by kupovaly masy lidí do svých domácností.

Veranda však narozdíl od schodiště a sklepů přece jen nese jedno břemeno navíc. Vrtochy klimatu mohou podlahu jednou promrznout a jindy zase příliš rozpálit. Oba extrémy mohou naše plány s malováním na nějaký čas překazit. Počasí je vrtkavé, ačkoli sezóny roku jsou jasné.

Duvilax pomůže v garáži i na suchém chodníčku
Ne vždy trváme na tom, aby ošetřený beton vypadal opravdu dobře. Někdy nám padne vhod, aby se jen přestal drtit a neprášil. To platí pro garáž, ale také pro suchý chodníček na podstěnku, který dostal stejnou izolaci proti zemní vlhkosti jako dům samotný. Popravdě řečeno, barva by tam asi vypadala příliš uměle.

Co se stane, když z barvy odstraníme pigment, který jí dává barvu a plnivo, která způsobuje, že není průsvitná? Zbytečně si lámat hlavu nad známou věcí – je to polymer, který je podstatou každého nátěru. My si vezmeme na mušku ten nejdostupnější, který je znám každému kutilovi.

Jmenuje se Duvilax BD-20 a Duslo Šaľa jej vyrábí celá desetiletí. Pokud kilový kbelík rozředíte ve čtyřech litrech vody, máte nátěr, který je pro starý, vyzrálý beton použitelný okamžitě. Jediný vydatný nátěr zajistí, že disperze se vsákne do betonu a jeho povrch zesíťuje ohromnou změtí molekul. Prašný povrch ze kterého se odírala jemná zrnka písku je najednou jako vyměněn. Ušlechtilý povrch se bude opět udržovat stejně jednoduše, jako by byl přetřen barvou.

Tady platí jediné pravidlo – jen jeden nátěr, vše se musí vsáknout. Nechceme film, který by se dral a loupal. Taková podlaha snese i zátěž v garáži, kde bude za drobný peníz sloužit téměř deset let. Mnozí to mají vyzkoušené a vědí, že to funguje.