Vitamíny, které rostou před očima

Je to koníček, jehož plody si mohou užít všichni členové domácnosti. Přestože na zahrádce je počasí stále vrtkavé, zahrádkářskému koníčku se můžete věnovat i nyní. Výsledky své snahy budete moci sbírat z okenního parapetu, prosvětleného sklepa, ba dokonce iz tmavé zásuvky nebo skříně. Bez velkých investic, s radostí po celé týdny.

Nic to, že obchodníci nabízejí široký sortiment čerstvého ovoce a zeleniny po celý rok. Pečlivě namíchaný koktejl vůně, chutí a vitamínů v jejich podání přece jen není kompletní. Chybí mu dotek vašich rukou a radost z úspěchu. Vyzkoušejte, co vám z naší víkendové inspirativní nabídky sedne nejvíc.

Síla stovek suknic
Kdesi na spodní polici spí vzdušný sáček s cibulí. V suchu a chladu jsou to stále jen obyčejné cibule, které pod suchou slupkou ukrývají své nezaměnitelné aroma a palčivost. Bez nich by žádný tradiční pokrm našich hospodyněk nebyl kompletní. Stačí však probudit je z dřímotu a během několika dní nám ukáží svou jemnou tvář.

Ať už ve vlhkém písku, rašelině, nebo jen tak propíchnuté hůlkou, visící nad nádobkou s vodou vyjeví v teplé kuchyni světu své světle zelené klíčky, které mocní každým novým dnem. Ti netrpěliví se na ně budou popásat při každém pokušení, trpělivější si nenechají ujít chuť mladé jarní cibulky v některé z pomazánek. Staré ztrácí na síle, mladé nás častuje svou svěžestí.

Výhodou takové zahrádky je, že vůbec nezáleží na tom, jestli máme cibuli ze své úrody, nebo z obchodu. Její mladé, svěží lístky jsou vždy stejně chutné.

Natě plné silic
Co mají společného mrkev, petržel, celer a červená řepa? Všechny rostly v zemi a každá z těchto zelenin je tradiční součástí našich zásob ve sklepě. Přestože umazané zemí na pohled nevypadají příliš vábně, iv nich se ukrývá život, který se při dostatku vláhy a tepla prodere na povrch. Milují okenní parapety, na které po celý den svítí sluníčko a dělá jim dobře, pokud je v truhlíku s hlínou zahřívá radiátor.

Na všechny naroste voňavá nať, která dokáže dát nedělnímu obědu tu správnou slavnostní atmosféru. Zatímco mladé výhony petržele a celeru nesmí chybět v žádném slepičím vývaru, mrkvová nať jakoby nahrazovala jemnost čerstvé karotky. Abychom však nekřivdili červenou řepu, její lístky jsou natolik křehké, že svou sladkostí dokáží osvěžit každý salát.

Žádná z těchto zelenin nevyžaduje úrodnou zemi, ba ani hnojivo. Všechno, co si nasbírali ze země, mají uskladněné ve svých šťavách, které dávají život klíčící zeleni.

Uskladněné trsy lze probudit k životu
Ti, co bydlí na venkově, vědí, že teplo našich příbytků dokáže dělat se zimujícími trsy trvalek zázraky. Kdo si v pozdním podzimu vyrýval trsy pažitky, máty, meduňky, šalvěje nebo rozmarýnu, ten je může z chladného temného sklepa přenést v květináčích na světlo světa. Probudí se ze spánku a v omylu, že je zastihlo jaro, začnou rašit k rozkvětu.

Ohromnou rychlostí na nich vypučí obrost, který je pro nedostatek světla krátkých zimních dnů jemnější, ale přece jen tak typický, jak ho známe. Na první pohled koření či čajoviny našich babiček mají v kuchyni všestranné použití. Kde na talíři najde se bílé místo lesknoucího se porcelánu, tam patří zelená větvička z květináče. Vyspělé, několikaleté trsy rodí hojně a doplňují svou četností jemné natě z kořenové zeleniny.

Někomu voní po tabáku, jinému po koření
Skutečným rekordérem v zimním růstu je bez pochyb řeřicha. Příroda její semínka naplnila nejen ohromnou energií a životaschopností, ale také živinami, které jsou připraveny k okamžitému zužitkování. Pokud ji vysejete na mokrou papírovou utěrku, prosetou rašelinu nebo netkanou zahrádkářskou textilii, už během několika desítek minut máte radost z raketového tempa.

Semínka nasají vodu a vyjeví se na nich vrstvička průhledného rosolu. Po několika hodinách začnou pukat a objevují se první klíčky. Okamžitě směřují k obloze a již po několika dnech jsou na nich plně rozvinuté zelené lístečky. Právě v tomto stadiu jsou připraveny ke sklizni. Jen odstřihnout je tenoučké, vytažené stonky a okamžitě upotřebit zelenou omladinu v kuchyni. Kořeněná vůně je natolik pronikavá, že někomu může být nemilá.

Zkušenější vědí, že největší úrodu lze sklízet tam, kde se dá nůžkami stříhat těsně nad úrovní kořínků. Proto by nádobka neměla mít vysoký lem. Také do květináče nepatří ani zrnko hlíny nebo písku, které by mohly na jemných rostlinkách uvíznout a skončit pod našimi zuby.

Mikroplodiny jsou spásou zítřka
Pokud je mladé kuře pro mnohé chutnější a jemnější než stará, vynošená slepice, jiné to pak nebude ani se zeleninou. Přesvědčili se o tom už mnozí milovníci zdravé výživy, kteří si dali za cíl hledat pestřejší alternativu k listovému salátu. Nazvali ji mikroplodiny a ať to zní jakkoli vznešeně, není to nic jiného než „miminka“ od velkých plodin, se kterými se setkáváme každodenně.

Slunečnice, hořčice, ředkvička, mrkev, sezam, hrášek, jetel a mnohé jiné rostlinky mají kratičkou pouť, při které své poslání rozmnožit život nenaplní. Pokud je vysejete do květinníku na okenním parapetu, nebudete čekat až do doby, než se vyšplhají do výšky kliky. Ve chvíli, kdy jen o málo předčí svým vzrůstem řeřichu, jejich tělíčka patří pod nůžky. Vznikne z nich úžasný listový salát, který mísí chutě z celého světa.

Na výsev však nepoužijete semínka určená pro zahrádkáře na záhony, ale ta, která nebyla chemicky ošetřena a osivářské firmy je odložily právě pro tento účel. Obvykle je nabízejí v prodejnách se zdravou výživou, natrefíte na ně však iv zahrádkářských obchůdcích. Třeba jen říct, co potřebujete, a možná si odtud odnesete celou výbavu – od samozavlažovacích pěstebních nádob přes substrát až po semínka samotná.

A pokud se zeptáme, jak takové jemné rostlinky chutnají, odpověď je prostá. Jedli jste už někdy mladý, zelený hrášek? Mladá rostlinka chutná naprosto stejně. A tak je to is ostatními.